„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde
  • ÚVOD

  • GALERIE

  • MODELY

  • DÍLNA

  • ELEKTRONIKA

  • ODKAZY

  • ZAČÁTEČNÍK

  • Autor článku: KARAS

    VŠE O SPALOVACÍCH (ŽHAVICÍCH) MOTORECH



    Spalovací motory byly základem počátků RC modelů a dodnes patří k pilířům, ikdyž v poslední době dochází k nahrazování motory elektrickými. Ovšem i tak si najdou své příznivce a mají nespočet výhod, ale i nevýhod proti elektromotorům
    Spalovacím motorem je myšlena pohonná jednotka, která spaluje nějaké palivo. Jelikož létám "žhavíky", tak tento článek nebude obsahot příliš informací o benzinových motorech, jelikož zde jsou mé znalosti na příliš nízké úrovni. Nebudu zde popisovat funkci a kompletní složení spalovacího motoru, to není účelem tohoto článku, ale stručný nákres zobrazuje Obr.1


    Obr.1

    Je to nejjednodušší motor. Základem je kliková hřídel, válec, karburátor a výfukové potrubí.

    ROZDĚLENÍ MOTORŮ


    Spalovací motory lze rozdělit podle různých hledisek. Proto zde uvedu jen základní rozdělení.


    Obr.2


    Pár obrázků pro ilustrací různých konstrukcí motoru od nejjednodušších až po ty nejsložitější. Cena je samozřejmě přímo úměrná konstrukci, benzinové motory jsou samozřejmě dražší, ale provoz levnější. Čtyřtakty jsou konstrukčně složitější, takže i cena je výšší než nejjednodušší dvoutakty.

    Zleva: Jednoválec (2-takt), Jednoválec (4-takt), Dvouválec, Řadový-dvouválec, Hvězdicový pětiválec


    Motory lze dále rozdělovat podle objemu, respektive výkonu. Objemem se myslím spalovací komora, respektive prostor kde pracuje válec. Nejmenší motory jsou od 1ccm a největší až po stovky ccm, přičemž u více válcových je celkový objem součtem objemů jednotlivých válců.

    ŽHAVICÍ MOTORY


    Žhavicí motory využívají ke svému pohonu speciální směs. Nejčastěji se využívá Methylalkohol (CH4O) a ricinový olej. Methanol je zde jako výbušná směs a ricinový olej jako mazivo a chladicí kapalina. V dnešní době se místo ricinového oleje využivá syntetický olej. Syntetika lépe motor maže, ale má horší chladicí účinky, proto je vhodný pro větší objemy motorů. Ricinový olej zabraňuje korozi. Pro lepší výkony a přechody z volnoběhu do max. otáček se do paliva přidává Nitromethan, o tomto palivu říkáme, že je nitrované. Ovšem nesmíme to s nitrem přehánět, procento nitromethanu se pohybuje od 1% - 10%. Dvoutaktní motory jsou konstrukčně mnohem jednodušší a tudíž i levnější. Ovšem poměr výkon/objem je vyšší než u čytřtaktních motorů, to je způsobeno právě dvěma takty navíc. Dvoutaktní motor o zdvihovém objemu 7,5ccm je zhruba výkonově stejný jako čtyřtaktní motor o zdvihovém objemu 13ccm. To má samozřejmě své nevýhody. Nebudeme-li uvažovat poněkud vyšší cenu, tak důležitým aspektem je velikost a z toho plynoucí hmotnost. Ovšem 4-taktní motory mají bezesporu lepší zvuk, jelikož nedosahují tak vysokých otáček.
    Obr.2 zobrazuje 2-taktní motor ASP. Základem je hlava válce se žebrováním pro chlazení. Nahoře je prostor pro žhavicí svíčku. Svíčka je závitem uchycena ve spalovací komoře a umožňuje nahození motoru, o tom později. Dále se tam nachází hlavní jehla, která slouží k nastavení bohatosti směsi, respektive zvyšuje či zmenšuje přítok paliva do karburátoru. Karburátor je nejdůležitější součástí ovládání motoru. Zajišťuje regulaci výkonu motoru a poměr vzduchu s palivem.


    Obr.2


    Ovládání karburátoru je zde zajištěno náhonem z drátu k servu. Další součástí motoru je tlumič, který zajišťuje útlum hluku z motoru. Na tlumiči je umístěn vývod pro tlakování nádrže, který zlepšuje sání paliva do motoru.

    CO POTŘEBUJI KE STARTOVÁNÍ?

    Ať už k prvnímu nebo běžnému startování je potřeba samozřejmě palivo. Jak jsem již psal, dnes existuje velké množství palivových směsí. Zkušenější si jej dokonce míchají sami. Obr.3 zobrazuje dva typy leteckých paliv. První je běžný Methylalkohol+ricinový olej, cena kolem 88,- za litr . Druhý typ je poněkud dražší palivo, obsahuje syntetický olej a několik % nitromethanu. Tam se cena pohybuje 125,- za litr.


    Obr.3


    Další nedílnou součástí je tzv. žhavení. V podstatě se jedná o zdroj nízkeho napětí, které rozežhne svíčku. Existují dva základní způsoby žhavení. Na Obr.4 jsou dvě nejzákladnější a nejpoužívanější součástky. První je tzv. žhavicí koncovka s integrovaným akumulátorem. Uvnitř se nachází jeden článek NiCd o kapacitě zhruba 2000mAh. Druhá je také žhavicí koncovka, ovšem zde je třeba externího napájení. Používá se Pb akumulátor o napětí 2V nebo tzv. Startboxů, které mají regulovatelné napětí. Žhavení umožní zapálení směsi ve spalovací komoře a zaručí nastartování motoru, po nastartování se již žhavení nepoužívá, mimo zvláštních případů, jako jsou nízké teploty vzduchu.


    Obr.4


    K nastartování motoru je třeba hbyté ruky, nebo použít tzv. startéru. Obr.5 zobrazuje zmiňovaný stratér, jedná se o silný elektromotor, který se roztočí a přiloží na kužel vrtule. O používání startéru se vedou debaty a někteří jej nedoporučují. Jelikož startér má dostatek točivého momentu, že roztočí i motor, který je přeplavený palivem a může hrozi ohnutí ojnice. Já osobně používám osvědčenou ruku, kterou si raději chráním rukavicí. Plastové vrtule rádi řežou a větší motory dokonce pěkně kopou přes prsty.


    Obr.5


    Motor bez paliva, je jako televize bez elektriky. Proto musíme mít nějaký způsob jak palivo dostaneme z kanystru do nádrže letadla. Zde se využívájí tzv. pumpy. Jedná se o kličkovou pumpu, která otáčením kličky čerpá palivo do nádrže. Je to osvědčený způsob, ovšem u malých objemů nádrže zbytečné. U velkých nádrží lze využít pumpy elektrické, ale zde už se jedná o velkou investici. Pro malé objemy, řekl bych tak do 0,5 litru je nejlepší použít obyčejné injekční stříkačky. Bežně se dají sehnat 50ml, ale v lékarně lze koupit tzv. výplachovou stříkačku, která má objem 150ml.


    Obr.5


    V poslední řadě bych měl zmínit nějaký kus hadru na utření nejen rukou, ale i modelu, které často bývá znečištěno spáleným olejem. Samozřejmě je dobré mít sadu nářadí a klíč na svíčku.

    PALIVOVÁ SOUSTAVA


    Základem správně fungující palivové soustavy je její vzájemné umístění a především těsnost všech prvků. Na Obr.6 je ilustrace a popis soustavy.Většina nádrží obsahuje 3 vývody. Nahoře je tzv. tlakovací trubička, ta se napojí pomocí hadičky na tlakovací vývod v tlumiči. Uprostřed je hlavní sací vývod. Jak je vidět, tak uvnitř nádrže je na konci tzv. sací bimbátko. V podstatě se jedná o zakončení, které zaručuje permanentní sání, jelikož se stále drží u dna, tím je myšleno, že pokud letí model na zádech, tak bimbátko se přemístí na dno paliva. I v zatáčkách zaručuje, že při menším objemu paliva v nádrži motor stále nasává. Spodní vývod slouží na plnění nádrže palivem. Bežně se napojí kousek silikonové hadičky, který se uzavře šroubkem nebo speciální zaslepovací koncovkou. Někdo využívá tzv. tankovacích ventilů. Ovšem to je kapitola sama pro sebe, takže to zde nebudu rozebírat. Trubička uvnitř nádrže slouží pro případné vyčerpání zbytku paliva z nádrže.
    Prostřední vývod z nádrže, spojíme pomocí silikonovvé hadičky (na to pozor, jelikož se využívá methylalkohol, tak musí být použity hadičky tomu odolávající) do přívodu na motor, respektive hlavní jehly. Nyní se dostáváme k hlavnímu úskalí palivového systému. Duležité je, aby osa vývody z nádrže byla o malinko níže než je osa karburátoru, někde se dočtete, že může být klidně v ose. Důležité je, aby osa nádrže nebyla výš než osa karburátoru. Zde může nastat problem se samo spádem, kdy palivo samovolně teče do karburátoru a může dojít k přeplavení motoru a následnému zhasnutí. Bude-li osa nádrže příliš nízko, nastavá problém u startování.


    Obr.6


    ZÁBĚH MOTORU


    Každý spalovací motor vyžaduje záběh, to je období, když je potřeba jej nechat běžet na několik nádrží aby si vše sedlo a motor chodil jak má. Může se stát, že by motor bez zaběhnutí chcípal nebo šel špatně vyladit. Takže nejlepší je, motor uchytit na nějaký stůl a nastartovat. Minimálně dvě nádrže vyjet než jej namontujeme do modelu. Na záběh motoru a první hodiny chodu je doporučeno palivo 80/20, které obsahuje 80% methylalkoholu a 20% ricinového oleje. Je to proto, že motor vyžaduje více oleje než zaběhnutý motor.

    STARTOVÁNÍ A VYLADĚNÍ MOTORU


    Máme-li motor řádně zaběhnutý, tak nastává chvíle ostrého nahození motoru v modelu. Načerpáme palivo do nádrže, nezapomeňte uzavřít plnicí hadičku!!! Může pak dojít k samovolnému zdechnutí motoru nebo k problému už při startování.
    Nyní si připravíme žhavení, rukavici a popř. poprosíme kolegu aby nám raději model držel. Otevřeme naplno karburátor (plný plyn), zacpeme jej palcem a několikrát protočíme vrtulí. Uvidíme jak palivo teče do karburátoru. To se dělá proto, abychom do spalovací komory dostali nějaké palivo, jinak nám to nechytne. Pokud máte motor zakrytovaný, tak je místo karburátoru zacpete výfuk, respektive tlumič či sběrač (gumová hadička). Stáhneme plyn téměř na nulu, karburátor musí mít malinkou škvíru (1mm). Nasadíme žhavení na svíčku a rychlým pohybem ruky protočíme vrtuli. Samozřejmě ve správném směru, tzn. proti směru hodinových ručiček z pohledu zepředu dozadu. Může se stát, že motor nechce chytnou ani na 5 pokus. Chce to správně nastavit otevření karburátoru, nejlépe podle návodu od výrobce motoru. Nebo zkusit malinko pootevřít karburátor. Podaří-li se motor nahodit, opatrně sundejde žhavení (POZOR NA VRTULI!!)Žhavení by nemělo být na svíčce déle než 30 sekund. Může dojít k přepálení vlákna svíčky.
    Před vzletem je potřeba motor vyladit do max. otáček. Stoupneme si za letadlo, tak abychom dosáhli na hlavní jehlu a nesekla nás vrtule. Přidáme plný plyn a pozorujeme co motor dělá. Pomocí jehly se snažíme najít optimální polohu, při které jsou největší otáčky. Pokud se motor "dusí" snižuje a zvyšuje otáčky, musíme jehlu malinko uzavřít, dochází k přeplavování motoru. Jestliže nám motor z ničeho nic zdechne, tak jehlu otevřeme, měl málo paliva.
    Chodí-li motor do vysokých otáček, poprosíme kolegu, aby vzal letadl do ruky. Přidáte-li plný plyn a kolega naklopí model čumákem nahoru musí motor běžet stále ve vysokých otáčkách. Není-li tomu tak, otevřete malinko hlavní jehlu. Po dosažení max. otáček, tak kolega skloní model čumákem k zemi. Opět, dojde-li k poklesu otáček, musíte hlavní jehlu malinko uzavřít, motor se přeplavuje. Je potřeba nalézt kompromis, ale obvykle se to vyladit dá.
    Nyní jsme připravení ke vzletu. Před každým startem doporučuji kontrolovat výkon motoru. Stačí model podržet a dát plný plyn. Pokud jde motor do max. otáček tak můžeme vzlétnout. Jde o to, že vlivem jiného tlaku není motor optimálně naladěný. Další ladění se provádí na základě chování motoru v letu. Pokud máte model s podvozkem, není třeba motor při přistání chcípat, bez podvozku tomu je naopak. Nezapomeňte, že motor je žhaví, takže po chcípnutí na něj raději nesahejte. Důležitý je, že motor za tepla nechce moc chytnou, pokud to neuděláte bezprostředně po zdechnutí.
    Po létání doporučuji model utřít, spálený olej dokáže pěkně model zaneřádit, ale není to nic hrozného, záleží kam směřuje tlumič výfuku. Dobré je taky zbytek palivo z nádrže vyčerpat, aby nedošlo k jeho případnému vytečení. Osobně doporučují si sehnat zátku na výfuk, respektive tlumič. Z výfuku neustále kape olej a tak by vám zaneřádil auto.

    ZÁVĚR


    Model se spalovacím motorem má své výhody a nevýhody a zajisté vyžaduje větší péči než-li elektromodel. Samozřejmě je dobré občas motor vyčistit, nejlépe nějakým odmašťovačem, připálený olej dokáže motor pěkně zadělat.
    V tomto článku, jsem se pokoušel shrnout své dosavadní znalosti, je možné, že nějaké představy či zkušenosti jsou založeny na chybné představě či dokonce postupu, takže mě kdykoliv upozorněte na možné chyby.


    FOTOGALERIE


    FOTOAKTUALITA:


    NAŠE LETIŠTĚ:

    AKTUÁLNÍ POČASÍ:
    HTML weather
    YoWindow.com yr.no

    Copyright © 2009-2017
    KARAS a ZDEKAR
    (tokaras@seznam.cz)


    TOPlist